Čteme z prušánecké kroniky: 1918

Zpravodaj 3/2018:

Protože jsme o oslavách konce 1. světové války psali už ve Zpravodaji č.3/2016, dnes si tyto události ve zkratce připomeneme.

Do Prušánek přišla zvěst o prohlášení Československé republiky dne 29. října 1918. Přivezl ji správce státního dvora Antonín Bednář z politické správy z Hodonína. Lidé vybíhali ze dveří, aby si poslechli tu radostnou zprávu. Oslavy začaly hned, občané vyvěsili národní prapory. Večer se konal průvod přes vesnici a po průvodu tábor lidu. Střílelo se, zpívalo, výskalo, muzika hrála dlouho do noci.  A tuto noc spali lidé v klidu pod rodnou střechou ne jako rakouští, ale jako českoslovenští občané…

Za několik dnů po státním převratu přišlo nařízení, aby se mladíci čtyř ročníků přihlásili k vojenské službě. Byla utvořena Slovácká brigáda, která obsazovala jižní Moravu – Hodonín, Břeclavsko, Mikulovsko a Hustopečsko. Též z Prušánek bylo do této brigády zařazeno asi dvacet mladíků. Velitelství bylo v Hodoníně.
Dne 8. listopadu  roku 1918 byla svolána schůze občanstva, ku které se dostavil vládní komisař farář Rudolf Sedlák a toho času nadporučík československé armády František Nosterský. Při této schůzi bylo projednáno, kdo má býti jmenován místním vojenským velitelem, neboť přišlo nařízení, že na každé obci se musí k tomu někdo pověřit. V Prušánkách byl na návrh vládního komisaře zvolen jako vojenský velitel bývalý poddůstojník v rakouské armádě občan Maděřič Antonín. Jmenovaný sloužil u 11. pluku dragounů jako strážmistr (vachmeister) a tuto funkci za souhlasu nadporučíka Františka Nosterského přijal. K tomu účelu bylo do Prušánek dodáno několik starých pušek (vendlovek) i náboje k tomu. Šikovatel Maděřič Antonín měl dozor nad obecními hlídkami, které byly vyzbrojeny puškami s jedním patronem.
4. prosince roku 1918 byl okresní politickou správou v Hodoníně zbaven své funkce vládního komisaře místní farář Rudolf Sedlák. Na jeho místo nastoupil bývalý starosta Martin Kurka. Jmenovaný měl úřadovat až do prvních obecních voleb v republice.
Dne 5. prosince roku 1918 byla nařízena všeobecná mobilizace veškerého služby schopného mužstva do 36 let. Nebyla to sice taková ohromující mobilizace jako roku 1914, ale jedním slovem řečeno, nebyla takřka nikomu vhod. Mladá republika potřebovala armádu, aby mohla důležitá místa býti obsazena a pojištěna, k čemuž bylo zapotřebí hodně vojska, proto byla vyhlášena tato mobilizace. Znovu opouštěli svoje domovy ti, kteří jenom před několika dny přijeli z válečné vřavy. Nebyly sice stavěny žádné fronty bojujících vojsk, protože už se nechtělo nikomu válčiti, avšak kvůli pořádku a pak obsazení Slovenska a Těšínska pobyli si ještě dlouho hoši při vojenské službě. Teprve po několika měsících byly nejstarší ročníky postupně propouštěny domů.
Tuto mobilizaci řídil v Prušánkách šikovatel Maděřič Antonín. Když všechno zařídil, tak dostal v lednu roku 1919 nařízení, že má se též dostaviti k vojenské službě do Kroměříže. Což on učinil. Avšak byl ihned propuštěn domů, neboť patřil mezi nejstarší ročník, který v tu dobu byl propouštěn. Funkce vojenského velitelství v Prušánkách byla zrušena.

Při obsazování Slovenska byl praporčík Čech Vojtěch v jedné bitvě raněn do ruky a od Maďarů zajat. V maďarském zajetí si pobyl několik měsíců a pak se vrátil zdráv domů. Při obsazování Těšínska byli hoši Jakub Bušek a Jan Tuček od Slovácké brigády zajati Poláky, kdež byli několik dní vězněni a pak zase puštěni zpět do Československa.

                                                         Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská

Mohlo by se vám líbit...