Historie a symboly obce

Historie Prušánek

pecet-prusanky

Pečeť Obce Prušánky

Kdy byly Prušánky založeny, není známo, ale první písemnou zmínku o Prušánkách můžeme najít v Zakládací listině vizovického kláštera z roku 1261. Tehdy Smil ze Střílek, stálý kastelán brumovský, věnoval nově vzniklému klášteru Smilhheinu do trvalého vlastnictví ves Prušánky.

Po zániku konventu získal v roce 1497 Prušánky již jako zpustlé a neobydlené v důsledku česko-uherských válek rod pánů z Kunštátu. Znovu osídleny pak byly až v první polovině 16. století. Roku 1536 přešly do majetku Prusinovských z Víckova, po Bílé hoře ji spravovali olomoučtí jezuité a po rozpuštění řádu roku 1773 patřily k majetku tzv. studijního fondu.

Ve druhé polovině 16. století se v Prušánkách usadila uzavřená komunita novokřtěnců – habánů.

Na přelomu 16. a 17. století se rozhořel válečný konflikt mezi Habsburky a osmanskou říší. I když se válečné akce odehrávaly mimo moravské území, docházelo zde k rozsáhlým škodám na majetku, rekvírování potravin, krmiva a dobytka. Opravdová rána však přišla v červenci roku 1605, kdy byly Prušánky vypáleny loupeživými Bočkajovci.  Zaměřili se na novokřtěnce, několik jich zabili, přes dvacet mladých dívek bylo odvlečeno do zajetí.

Hospodářské poměry se dále zhoršovaly. V průběhu třicetileté války byly Prušánky několikrát vyrabovány a vypáleny, nebo byly nuceny vyplácet císařskému vojsku vysoké výpalné. Půda byla špatně obdělávána, pole a vinice pustly. Představu o velikosti válkou způsobených škod nám poskytly lánové rejstříky, které byly výsledkem dvou vizitací v 17. století. Před válkou patřily Prušánky k obcím té nejvyšší kategorie, protože vedle dvou dvorů tady bylo osmdesát dva gruntů. Po válce byly Prušánky vsí, která spolu s Velkými Bílovicemi byla válkou nejvíce postižena. Z osmdesáti dvou usedlostí zůstalo pouze třicet devět obydlených, zbytek byly tzv. „poustky“ – opuštěné grunty, čemuž hodně napomohl trojí vpád Tatarů v roce 1663.

Ve druhé polovině 17. století byla v Prušánkách v těsném sousedství hřbitova postavena kaple, která byla v roce 1712 zvětšena. O čtyřicet let později byla nahrazena skutečným kostelem, který byl vysvěcen v roce 1758. Od roku 1773 byla vedena farní matrika.

stara-studna-pred-jurmanovych

V roce 1842 Prušánky téměř celé vyhořely. Ještě se nestačily z tohoto neštěstí vzpamatovat a v červnu roku 1846 znovu vypukl velký požár. Většina obyvatel tehdy pracovala na poli, a přestože okamžitě spěchali domů, našli spálené domy, stodoly a udušený dobytek. Od ohně zůstaly ušetřeny jen ty budovy, které měly střešní krytinu z ohnivzdorného materiálu – kostel, kaplanka, škola a pár dalších domů. Štěstí bylo, že už tehdy bylo sto třicet stavení pojištěno proti ohni.
I po zrušení roboty v roce 1848 byla pro prušánecké občany hlavním zdrojem obživy půda, která představovala existenční jistotu, i když při neúrodě zemědělské výnosy sotva stačily na obživu rodiny. Obzvlášť neúrodný byl rok 1866, v květnu přišly mrazy a zničily veškeré obilí. Sedláci museli pole znovu poorat a zasadit pohanku, aby si zajistily aspoň nějakou obživu. Do toho se vypukla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Rakouská vojska táhla přes Prušánky na začátku války, na konci války i pruská vojska a obě zrekvírovala, co mohla. Válečné útrapy vystřídala cholera přivlečená sem pruskými vojáky. Během měsíce a půl zemřelo v Prušánkách sto šest osob, z toho šedesát pět dětí.  A navíc byl hovězí dobytek nakažen morem a někteří hospodáři přišli o veškeré zvířectvo.  V roce 1868 při velkém požáru shořelo téměř dvě stě stavení. A rozhodně to nebyl poslední požár v Prušánkách.

V šedesátých letech 19. století začalo postupné rušení vinohradů, lidé potřebovali více polí, na kterých mohli vysadit plodiny nutné k přežití.  V roce 1867 Žid Kuffner založil v Prušánkách hospodářský dvůr. Některé budovy velkostatku stojí dodnes. Kromě tohoto dvora existoval v Prušánkách ještě tzv. císařský dvůr, ten dříve patřil jezuitům.

Rodiny byly stále početnější a tak je půda, která jí patřila, nemohla uživit. Východisko viděli někteří v odchodu do zahraničí, nejčastěji za moře – do Ameriky, ale i do tehdejšího carského Ruska a Chorvatska.

Stále důležitější roli v životě obce hrála škola a učitelé. Prušánecké děti chodily až do roku 1874 do jednotřídní obecní školy, která však přestala vyhovovat. 9. dubna 1883 začala výuka v nově postavené školní budově. Její dveře se za dětmi naposled zavřely ve školním roce 1971/72. Ve školním roce 1972/73 zde byla zahájena výuka v nové škole, kam naše děti chodí dodnes. V roce 1904 byla otevřena lidová knihovna, která měla devadesát jedna svazků.
Do života obce výrazně zasáhla první světová válka. Na bojištích zahynulo čtyřicet jedna prušáneckých mužů.cacardov
V roce 1920 byl otevřen mlýn Josefa Pročka, čímž odpadlo náročné dojíždění do okolních mlýnů, v roce 1921 byla znovu otevřena místní četnická stanice, v roce 1923 začala elektrizace Prušánek, to byl ale běh na dlouhou trať.  První radiopřijímač (krystalku), kterou vlastnil Vít Hřebačka, si v Prušánkách poslechli v roce 1926, to byla veliká událost. V roce 1929 získal místní Sokol koncesi na promítání filmů a první němý film viděli Prušánečtí v září téhož roku. A až v roce 1936 byla dokončena instalace první telefonní linky z Moravské Nové Vsi do Prušánek.

Od roku 1926 začala postupná likvidace Kuffnerova dvora, parcelaci neunikl ani císařský dvůr. V polovině dvacátých let se začala rozšiřovat základna pro společenský a spolkový život. Hasičská jednotka kromě svého hlavního poslání byla spoluorganizátorem společenského života v obci – hasiči připravovali slavnost vinobraní Pod Nechory, plesy, výlety, veřejná hasičská vystoupení. V oblasti tělovýchovy v Prušánkách fungoval Sokol, katolicky orientovaný Orel a Jednota proletářské tělovýchovy.  Mimo cvičení se spolu s hasiči a Svazem katolických žen a dívek věnovali nácviku divadelních her.

Výrazné zastoupení měl samozřejmě folklor. První záznam o aktivitě v této oblasti nacházíme v zápisu tehdejšího kronikáře z roku 1925. Tehdy se padesát čtyři prušáneckých chlapců a děvčat zúčastnilo ve dnech 28. 29. června národopisných svátků Moravy v Brně, kde vystoupili s vlastním programem nazvaným „Vinobraní“. V květnu roku 1928 se zúčastnili národopisných slavností v Praze, které byly součástí celorepublikových oslav desátého výročí vzniku Československé republiky.
Na sokolských slavnostech v Hodoníně v roce 1930 s velkým úspěchem za veliké konkurence předvedli „Prušánecké dožínky“. „Dožínky“ a „Vinobraní tančila krojovaná mládež v Prušánkách každý rok, výjimkou bylo období války.

Kolem roku 1930 se hospodářská krize naplno projevila i v Prušánkách, narůstal počet nezaměstnaných a opět se rozšířilo vystěhovalectví.  Ještě se Prušánky nevzpamatovaly z krize a přišla II. světová válka, s ní rukování na vojnu, povinné odvody obilí, vajec, vína. Rozmohl se černý trh, ceny byly závratné. Ve farní kronice stojí poznámka:  „Hodně peněz, málo jídla.“ Prušánkám se nevyhnul ani nacistický teror, několik lidí bylo uvězněno a popraveno gestapem. Místní Židy deportovali do koncentračních táborů. Před frontou v roce 1945 se obyvatelé ukrývali u Nechor, Prušánky byly osvobozeny 14. dubna, při vojenských operacích shořelo několik domů a stodol, dělostřelba poškodila kostel a faru, bylo zraněno několik občanů, jeden z nich svému zranění podlehl.

V roce 1949 začalo scelování soukromých pozemků a na ustavující schůzi přípravného výboru JZD vstoupilo do družstva dvacet čtyři zemědělců. V roce 1950 byly rozorány první meze. V obci panoval obecný nesouhlas se společným hospodařením, ale moc platné to nebylo. Postupná likvidace soukromého vlastnictví pokračovala znárodněním místních hostinců a založením spotřebního družstva, do kterého byly sloučeny všechny obchody v Prušánkách. Soukromý sektor byl v Prušánkách zlikvidován ke konci roku 1958.

V roce 1949 byla otevřena mateřská škola, v roce 1959 byl v akce „Z“ dokončen kulturní dům, byla otevřena samoobsluha. U Nechor zmizely poslední búdy s doškovou střechou.

V roce 1953 byl ustaven Slovácký krúžek, který vedl učitel Jakub Redek. Krúžek jezdil na nejrůznější vystoupení po celé republice, vystupoval na každoročních folklorních slavnostech ve Strážnici.
V šedesátých a sedmdesátých letech došlo k dalšímu rozvoji kulturního života v obci, úzce to souviselo s otevřením nového kulturního domu. Prušánky se staly místem tradičního setkávání cimbálových muzik. Přehlídky souborů z Podluží, Slovácka i Horňácka se konaly na začátku května u příležitosti osvobození, a byly mezi místními i přespolními velmi oblíbené. Byla to jedna z mála příležitostí, kdy se občané mohli setkat s významnými interprety lidové hudby, včetně Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, který zde dokonce natočil tři veřejné nahrávky.

V roce 1972 založili manželé Julie a Pavel Čechovi dětský národopisný soubor „Podlužánek“, který se stal fenoménem folklorního kulturního života v obci.
rok-1966V roce 1973 započala výstavba místní kanalizační sítě, byla vybudována autobusová točna a začalo se s přípravou stavby nové budovy MNV. V roce 1976 došlo ke sloučení JZD Prušánky, Josefova, Dolních Bojanovic a Mikulčic do jednoho kombinátu – JZD SČSP. Byla zahájena výstavba vodovodního řadu a zabezpečen odvoz odpadů Technickými službami, započala stavba Domu služeb, která však nikdy nebyla dokončena, po roce 1989 se z něho stal hostinec, později byla budova opuštěna a dnes ji vlastní soukromý podnikatel.

Rok 1989 změnil hodně věcí. Když pomineme politickou stránku, došlo v roce 1991 k ukončení společné činnosti JZD SČSP, o rok později se družstvo přetransformovalo na družstvo vlastníků. Postupně se rozvíjelo soukromé podnikání našich občanů, pohostinství U Schottlů se vrátilo původním vlastníkům, rozšířila se nabídka soukromých služeb obyvatelstvu. Byla zahájena úprava domu pečovatelské služby vedle OÚ, do přízemí budovy se nastěhovaly ordinace praktického, dětského a ženského lékaře. V roce 1997 byla v Prušánkách zavedena kabelová televize.

Symboly obce

Obecní zastupitelstvo doporučilo na svém zasedání dne 17. prosince 2002 podat do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR žádost o udělení znaku a praporu pro obec Prušánky.

Do té doby obec žádný symbol ani znak, jimiž by se mohla prezentovat jak na úrovni regionu, tak kraje, neměla. Existovala sice pečeť z přelomu 18. a 19. století, nebyl to ale symbol v pravém slova smyslu, šlo pouze pečetidlo, jímž obec v té době potvrzovala dobové dokumenty.

Návrh znaku a praporu vychází z erbů vladyků Prusinovských z Víckova, kteří dostali Prušánky do vlastnictví v roce 1536. Jejich znak byl tvořen podélně polceným štítem. Pravá strana byla v barvě červené, levá v barvě stříbrné s dvěma černými příčnými břevny.

znak prapor

Znak obce byl také navržen podélně půlený. V pravé červené polovině je umístěna figura zlatého hroznu, v pravé bílé polovině jsou čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a černé. Prapor obce koresponduje ve svém návrhu se znakem. Jeho rozměry jsou v poměru 2:3. Znak především symbolikou žlutého hroznu potvrzuje mnohaletou vinařskou tradici obce a jejích občanů. Černé pruhy pak znázorňují úrodnost půdy v regionu obce.

Tento návrh byl projednán v podvýboru pro heraldiku a vexilologii výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a 28. května 2003 doporučen k udělení. Znak a prapor byl poté obci Prušánky udělen 8. října 2013.

parlament-potvrzeni-znaku-a-praporu

Potvrzení udělení znaku a praporu

PŘEDSTAVITELÉ OBCE

Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografií.

období 1850 – 1945 (starostové)
funkční období jméno starosty fotografie
1850-1861 Tomáš Maděryč fofo není k dispozici
1861-1873
1886-1890
Pavel Polách fofo není k dispozici
1873-1886
1890-1893
Ignác Hromek fofo není k dispozici
1893-1898 Karel Maděryč fofo není k dispozici
1898-1910 Matěj Hřebačka fofo není k dispozici
1910-1916
1917-1919
Martin Kurka Martin Kurka
1916 Martin Hromek fofo není k dispozici
1919-1923
1925-1927
Ignác Imrich Ignác Imrich
1923-1925 Jan Maděryč Jan Maděryč
1927-1930 Michal Seják Michal Seják
1930-1932 Karel Maděryč Karel Maděryč
1932-1938 František Zimák František Zimák
1938-1945 Ignác Hřebačka Ignác Hřebačka
období 1945 – 1990 (předseda MNV)
funkční období jméno předsedy fotografie
1945-1946 František Imrich František Imrich
1946 Martin Hromek Martin Hromek
1946-1948 Štěpán Šimek Štěpán Šimek
1948-1953 Pavel Řehánek Pavel Řehánek
1953-1954
1954-1956
František Svoboda František Svoboda
1954 Antonín Hromek Antonín Hromek
1957-1963 Václav Šerák Václav Šerák
1963-1969 Zdeněk Zvědělík Zdeněk Zvědělík
1969-1990 Matěj Svoboda Matěj Svoboda
1990 Ing. Drahomil Klimeš Ing. Drahomil Klimeš
období 1990 – 2006 (starostové)
funkční období jméno starosty fotografie
1990-1994 doc. PhDr. František Hradil, CSc. doc. PhDr. František Hradil, CSc.
1994-1998
1998-2002
Emil Sukup Emil Sukup
2002-2006
2010-2014
Jan Prčík Jan Prčík
2006-2010 Jan Nosek Jan Nosek