Představujeme nového ředitele základní školy

Od 1. července 2017 má naše základní škola nového pana ředitele. Nabízíme krátký rozhovor jako příležitost k seznámení. Kdybych měla nechat „smajlíka“ všude tam, kde se pan ředitel usmál, byl by následující text plný sluníček 🙂 Přijďte se taky někdy do školy nakazit pohodou a nadšením.

Pane řediteli, internetem koloval na začátku školního roku vtip o tom, že studenti mají strach ze školy prvních pět dní a učitelé prvních pět let. Jak je to u ředitelů?

To je zajímavá otázka. Kdybych se bál, tak se do té funkce nepřihlásím, takže spíš než strach cítím respekt. Mám respekt z práce a odpovědnosti, mám obrovský respekt z kolegů, kteří mají delší pedagogickou praxi, mám respekt vůči dětem a rodičům.

Co vás přivedlo do Prušánek?

Spíš to byla náhoda, nic cíleného. Viděl jsem inzerát, tak jsem si řekl, že to zkusím. Samozřejmě tomu předcházela nějaká fáze rozhodování, ale stejně tak to mohla být i jiná obec. I když do Nechor jezdím pravidelně několik let.

Odkud pocházíte?

Já jsem původem z Hodonína, pár let jsem strávil v Čechách. Ale vrátil jsem se na Moravu a teď bydlím v Dubňanech.

Každý pedagog má nějaké zaměření, tzv. aprobaci. Jakou máte vy?

Moje aprobace je první stupeň základní školy s angličtinou, takže možná trochu rarita mezi učitelskou populací. I když v Čechách, kde jsem působil, jsme se jeden rok sešli tři chlapi učitelé na prvním stupni. Tam se to nezdálo tak neobvyklé.

Co vás přivedlo k učitelství?

Vlastně ani nevím. V rodině žádné učitele nemáme, moje vysněná práce to také nikdy nebyla, takže spíše taková souhra okolností a moje obecné zaměření humanitním směrem. Prostě šel čas a já se najednou ocitl před katedrou. Někdy je podle mě lepší věci neplánovat.

Kdybyste si měl vybrat nějaký předmět z druhého stupně základní školy, kterému byste dal přednost?

Pokud bych si měl vybrat, byla by to angličtina a hudební výchova.

Hrajete na nějaký hudební nástroj?

V rámci studia jsem musel absolvovat hru na klavír, ale myslím, že podstatně lépe ovládám hru na kytaru.

Co vás na naší škole zaujalo?

Rozhodně moc hezké prostředí kolem školy, to je velká deviza. Dále taky velmi slušná vybavenost, je tady ustálený tým zkušených učitelů, který má co nabídnout. Nejdůležitější je ale celková atmosféra školy, kterou po pár týdnech tady hodnotím jako velmi příjemnou. Budu se snažit, aby to tak zůstalo i dál.

S čím jste přijal ředitelskou funkci? Jaké máte plány?

Škola by měla být jakýmsi centrem dění. Měli by se tu potkávat různé vrstvy obyvatel, chtěl bych, aby se tu učilo moderně s ohledem na potřeby žáků, aby se škola víc zpřístupnila rodičům, aby se tu zkrátka lidi rádi potkávali a rádi se sem vraceli. Plánů je spousta, ale chce to dávkovat postupně. Aktuálně třeba pracujeme na renovaci webových stránek, probíhá soutěž o nové školní logo.  V tomto školním roce bychom také rádi rekonstruovali školní kuchyňku.

Jak se ředitelé vypořádávají s tím, jak se do života dětí vkrádá virtuální realita?

Občas se mě děti zeptají, zda mám Facebook. Nemám, upřímně nejsem jeho příznivcem. Každopádně vývoj je nezadržitelný a nové technologie a virtuální realita patří i do školy. Podle mě je důležité ukázat dětem, jak to využít ve svůj prospěch, aby si z toho vzali to dobré a zajímavé. Aby dokázali rozlišit v tom toku informací to, co je pro ně přínosné.

Jaké starosti mají ředitelé škol? Co vás čeká řešit?

Jsem na začátku svého ředitelského působení, nemohu tedy úplně jednoduše odpovědět. Kdybych to měl velmi rychle zhodnotit, myslím si, že je to hlavně zahlcení vším možným. Ředitel by se měl primárně zabývat vzděláváním samotným, aby se kvalitně vzdělávalo, zkrátka aby se škola posouvala směrem dopředu a byla nějakým pozitivním způsobem vidět. Bylo by krásné, kdybychom měli možnost zaplatit si odborníky, kteří se budou místo nás zabývat obory, které přímo nesouvisí se školou.

Škola není jen pedagogický sbor a žáci, ale i rodiče. Co vy jako ředitel od rodičů očekáváte?

Očekávám hlavně otevřenou komunikaci a také jistou dávku sebereflexe, protože tyhle věci mohu sám nabídnout rodičům. Byl bych také rád, kdyby se v rámci možností rodiče podíleli na chodu školy. Moje původní představa byla, že by se ustanovil takový poradní sbor rodičů. Funguje školská rada, to je v pořádku, ale je to instituce daná zákonem a jsou tam jasně daná pravidla. Ale dostat se neformální cestou k názorům, postojům a nápadům rodičů, kteří se ve třídě většinou znají, by mohlo školu možná posunout.

Zmínil jste připravované internetové stránky školy. Počítá se tam s nějakým informačním prostorem pro rodiče?

Kromě základních potřebných informací by možná nebylo od věci, kdyby součástí webu mohla být nějaká řízená diskuse, zkrátka prostor pro obousměrnou komunikaci. Otázka je, zda by to mělo využití.

Kdyby vás teď chtěl někdo z rodičů oslovit. Jak může?

Když přijdou rodiče osobně, je to úplně nejlepší. Jinak samozřejmě telefonem, e-mailem, záleží na preferencích. Nebráním se ničemu. Mám dveře otevřené pořád. Je samozřejmě lepší domluvit si schůzku předem, protože některé týdny jsou náročnější. Ale není vůbec žádný problém se setkat.

Jak odpočíváte?

Abych řekl pravdu, tak vlastně ani nevím. Máme dvouletou dceru a s manželkou říkáme, že je velmi časově náročná. Býval to sport, běh, volejbal. Toho času je opravdu teď málo, kdo má malé děti asi ví, o čem mluvím. Sem tam si sednu ke klavíru nebo kytaře. Mnohem častěji ale pozdě v noci k televizi a počítači, jen „zírám“ a třídím myšlenky.

Přišel jste do vinařské obce. Takže nakonec je na místě otázka, které víno máte rád?

Někdo mi kdysi říkal, že do červeného vína musí člověk dozrát, což se u mě ještě nestalo. Takže spíše bílé, polosuché, případně „roséčko“ :-).

                                                                                            Za rozhovor děkuje Helena Hájková

Mohlo by se vám líbit...